Klub Krteček v Písku, Družstevní 61, 397 01 Písek

Klub Krteček v Písku v Píseckém deníku

Klub Krteček v Písku v Píseckých Postřehách

Klub Krteček v Písku v dalších novinách

Krteček v novém!

(duben 2007)

Dne 26. 4. proběhla v Klubu Krteček v Písku slavnostní kolaudace nově zrekonstruovaných prostor. Po pěti letech získává toto občanské sdružení důstojné prostory pro svoji náročnou a důležitou činnost.

„Vždycky když jsem přijdu, tak si připadám jako Alenka v říši divů“, říká Vanda Moravová ředitelka Klubu Krteček v Písku.

V roce 2002, když Klub Krteček oficiálně zahájil svoji činnost, navštěvovalo tyto prostory 5 rodin se zdravotně postiženými dětmi. Dnes se počet klientů téměř zdesetinásobil. Dříve měly děti k dispozici jednu malou tmavou místnost. V současné době, díky více než dvoumiliónové finanční podpoře města Písku, mají děti k dispozici velkou prosvětlenou místnost plnou hraček. S vybavením nábytku pomohly manželky cizích diplomatů z Mezinárodní asociace IWAP a další organizace, které Krtečka dlouhodobě podporují.

Klub Krteček může díky větším prostorám a díky finančním prostředkům z EU rozšířit svoje aktivity. Od 2. 4. zde funguje mikroškolka, určená především pro maminky zdravotně postižených dětí, které si v čase, kdy je o jejich děti postaráno, mohou prostřednictvím Krtečka hledat zaměstnání nebo absolvovat některý z kurzů, které jim toto Občanské sdružení zdarma nabízí.

Děti mají daleko více možností a šanci rozvíjet svoje schopnosti a dovednosti a původní škole na Hradišti se tak zpátky vrací její význam.

Jarní víkend u Štástků

(duben 2007)

Druhý z jarních víkendů u Šťástků začal zcela prozaicky večerním příjezdem dětí, ubytováním a večeří.

Sobota měla být plná jarních procházek a ježdění na koních. A taky byla. Sbírali se šišky, hráli se hry, chodilo se po lese a užívalo se sluníčka.

Vanda, jinak paní ředitelka, byla spokojená, konečně bylo po kolaudaci, měla klid a rozhodla se, že si v době poledního klidu zaplatí svoji vlastní jízdu na koni, aby si ten víkend jaksepatří užila. Vybraný kůň byl veskrze dobráckým zvířetem, snadno ovladatelným a neškodným.

Skupinka tří přátel vyrazila do lesa volným tempem, kůň chvíli šel, chvíli klusal – ani to se mu moc nechtělo, protože nepatřil zrovna k bujarým typům a všichni si užívali sobotní pohody.

Vyjeli z lesa na louku a první kůň, na kterém seděla Zuzka, mimochodem velmi dobrá jezdkyně, začal cválat. To přimělo k rychlému pohybu i další dva koně, dokonce i toho našeho s Vandou v sedle a ta to nečekala. Snažila se situaci zachránit tím, že se na koně „položila“ a jako v každé dobré kovbojce si myslela, že postupně přitáhne uzdu, kůň se samozřejmě divoce vzepne na zadní a zůstane elegantně stát i s jezdcem pevně usazených na hřbetě zvířete. Ale takhle to nedopadlo. Kůň prostě běžel a běžel a běžel čím dále rychleji a naše krotitelka vyřešila situaci klasickým „ženským“ způsobem. Prostě když kůň nespolupracuje, odejde od něho. Což v praxi znamenalo, že z něj za jízdy vyskočila střemhlav napravo. Svědkové tvrdí, že kůň se tím nenechal vyvést z míry a běžel dál.

Není důležité popisovat, co se dělo pak, pravdou je, že si Vanda teď „užívá neschopenky“ s nohou v sádře a moc se těší na další víkend u Šťástků.